Jaké to je mít 5 dětí...

Na květnovou Klubovnu pro maminky si pro vás Lenka připravila opravdu zajímavé téma - bude vám vyprávět o tom, jaké to je mít doma pět dětí. A jako ochutnávku posílá toto vyprávění:


Jaké to je mít doma pět dětí?
Hlavně z toho nezhloupnout ani nezpychnout. :­)
A uprostřed chaosu si zachovat vnitřní krásu.

Jednou, když mi bylo těžko... tak jsem složila písničku.

Ale popořádku. To bylo tak.

Děti jsme měli ještě malé a zatím jen dvě, ale i tak mi dávala mateřská úloha pořádně zabrat.
Kojení, nevyspání, koupání, přebalování, uklízení, vaření, praní, dětské pobíhání, pláč, smích...zkrátka všechno to, co zná každá začínající matka. Mé nasazení bylo velké, chtěla jsem vše zvládnout navzdory únavě, námaze a stále jakoby přibývajícím povinnostem. Jen radosti postupně ubývalo.

Ten den bylo vypětí zvlášť hodně a předchozího nočního spánku zvlášť málo. Kluci „zlobili“ vydatně, na příklad vytrhali krásnou pokojovou květinu i s kořeny v době, kdy jsem uklízela po jejich hře záchod plný odmotaného toaletního papíru...

Večer jsem seděla velmi znaveně u jejich švitořících postýlek, v hlavě mi hučelo, co ještě budu dělat až tihle dva neposední chasníci usnou. A najednou... Jako blesk z čistého nebe mě prostoupila myšlenka: „Co chceš? Za čím se ženeš?“ „No ano! Za čím se honím?!“ Vnitřně jsem se pustila všech svých domnělých povinností a potřebností a zmocnila se mě nádherná radost ze života, ve které bylo vše, únava i štěstí: –„Vždyť jsem šťastná! Sedím na sklonku dne unavená uprostřed nepořádku u postýlek svých dětí. Věci se daří i nedaří, ale žiju! Cítím život úplně hmatatelně všude kolem. Je to zázrak! Život na maličké zemi uprostřed nádherného Stvoření...“

Vyhrkla jsem: „A víte co, kluci? Zazpívám Vám písničku!“ Nevěděla jsem sice jakou, ale šla jsem spontánně po niti radosti, kterou jsem cítila a zpívala:

Žlutá pampeliška
přála si do nebíčka,
sluníčko se smálo:
To by tak hrálo!

Teď jsi žlutá jak housátko
a na zemi pilně kveť,
až přijde čas za krátko,
v bílém pápěří si leť!

Uklízí celá rodina

Přinášíme zprávu od Zuzky o tom, jak se připojila k akci Ukliďme Česko:

O akci Ukliďme Česko jsem se dověděla ze stránek zmapujto.cz a na ty mě zase navedl seminář SIA a na ten mě navedla pozvánka od kamaráda na facebooku... a vůbec, všechno spělo k tomu, abych se o akci dověděla a samozřejmě se hned i rozhodla se přidat. Koukla jsem, jestli někdo organizuje akci v okolí, a když jsem zjistila, že ne, přihlásila jsem se jako organizátor. Sama jsem maminka s malým dítětem, každý den se s dalšími potkávám v našem rodinném centru, mezi kamarádkami je jich taky plno - takže se mi nápad vyrazit na nenáročnou trasu na Podlesí jevil jako dokonalý. Událost visela hezky na webu, na facebooku, informace šly newsletterem... 

První zádrhel se objevil vzápětí, když ve stejný termín organizovali kluci ze Zelených úklid na Lučině. Dost dlouho jsem i přemýšlela, že bychom se k nim jednoduše přidali, ale nějak jsem si nedovedla představit, jak půjdem křovím s kočárkem nebo se sotva chodícím mimčem. Nakonec tedy zůstaly v rozvrhu akce obě. 

V pátek jsem se chystala na poštu, protože balík s pytly, rukavicemi a instrukcemi z centrály Ukliďme Česko stále nepřicházel. Do toho telefon - můj balík se vrátil jako nedoručitelný :D Aniž by mi kdokoliv volal nebo zvonil na zvonek... Vyrážím do obchodu pro pytle, rukavice, doplňuju lékárničku a jsem rozhodnutá přesto jít uklízet. 

V sobotu ráno - přesně dle předpovědi - fouká studený vítr, lehce poprchává... V deset hodin stojím před zdravotním střediskem namísto skupiny 9 přihlášených na facebooku sama :/ Teda se Štěpánkem, tím malým miminem, kterému chci ukázat, že i on může sbírat papírky od bonbonů. Na první zastávce testuju nově staženou aplikaci ZmapujTo. Třikrát spadne při nahrávání fotografie :) Jo, můj telefon se hned tak k něčemu novému přinutit nedá. Fotím teda nepořádek do galerie s tím, že odpoledne nahraju na internet.

Vyrážíme směr lesopark. Pytlů máme dost a tak jeden uvazuju na Štěpánkovu motorku:

Cestou potkáváme pár běhajících sportovců a jednu rodinku s kočárkem, jinak je mrtvo. Občasné kapky deště pomalu přechází v něco mezi vločkami a kroupy. Naštěstí jsme pod stromy a tak můžeme ještě chvíli sbírat drobné odpadky a fotit. 

Samozřejmě se zastavujeme v přírodní tělocvičně na začátku lesopark trailu, zatímco Štěpa šplhá po překážkách a sbírá šišky, já fotím další kousek do dnešní sbírky - evidentně budeme mít album "rozbité a převržené odpadkové koše"...

Ještě cvaknem pár rozbitých laviček, seberem pár papírků - Štěpa je pokaždé hrozně zklamaný, že v obalu od bonbonů není bonbon :( Za odměnu jeden dostane doma :) Zima už nám dost leze i pod termooblečení a tak vyrážíme zpět do civilizace. Před dvanáctou vyhazujeme naplněný pytel do popelnice a frčíme domů na teplý čaj a na oběd. 

Malý sběrač po obědě usnul a tak jsem hned poslala hlášení na zmapujto, dala ještě jeden termín na facebooku a pustila se do psaní zprávy na blogu. Chtěla jsem ještě napsat sáhodlouhý text o tom, jak každý z nás může udělat něco málo a chodit s otevřenýma očima, jak i s miminem a kočárkem se dá připojit k akci, jak mě překvapily zničené věci v lesoparku, kde denně chodí plno lidí... Ale stále doufám, že to v úterý dopadne ;-) A že lidí, kterým není lhostejné, jak to kolem nás vypadá, je víc... Když už mám nakoupené ty rukavice... :D

Blogy - novodobý zdroj literatury

Žijeme v "internetové době", která ovlivňuje naše každodenní jednání. Hledáme v něm kam se jak dostat, inspirace na vaření, návody a informace... prostě to co každý momentálně potřebuje. A to vše inspiruje miliony lidí k tvorbě vlastního blogu, na kterém se dělí o své zkušenosti, rady a zážitky.


Slovo „blog“ vzniklo stažením anglického „web log“, což v češtině zhruba znamená „webový zápisník“, a zkrácením slova „weblog“.  Blog slouží často jako deníček, který si ovšem mohou přečíst úplně všichni (ne každý blogger je v prosívání informací soudný). Existuje také jeho hybrid "videoblog", zkráceně vlog, 

Bloggerů (pisatelé blogů) se objevuje čím dál víc, hlavně mezi náctiletými. Některé se skvěle čtou a získají spoustu fanoušků. Já sama mám zkušeností s mnoha nudnými a nic neříkajícími blogy, tudíž jsem ráda za objevení něčeho zajímavého.  

Přikládám níže pár odkazů, kde naleznete zajímavé blogy. Já sama vždy vyhledávám jako první ty o vaření:-) A co vy? Máte tip na skvělý blog? Neváhejte nám poslat svůj oblíbený nebo dokonce ten váš, který rádi zveřejníme na našich stránkách.

http://www.blogerkaroku.cz/vysledky-hlasovani-blogerky-roku-2014
http://blog.idnes.cz/
http://blog.cz/zebricky/nejoblibenejsi-blogy


Zdraví Lucka

Proč jsou ženy na světě

Dnešní zkratkovité zamyšlení od Zuzky:

Kdyby mi otázku "Proč jsou ženy na světě?" nepoložila sama Lenka (i když jen formou letáčku na seminář (ZDE), který jsem vkládala do newsletteru a na náš web), asi by mi ve všem tom shonu sama nepřišla... Ale tak jak byla vyslovena, začalo se na ni nabalovat více a více okolností, až dneska sedím nad blogem a snažím se utřídit myšlenky do vět. Věřte mi, není to jednoduché psaní a nebude to asi ani jednoduché čtení....

Myšlenka první - Své odpovědi si každý musíme najít sami. Mnozí si jen klepou na čelo, jiní dělají, že si to vůbec nečtou, někteří dorazí na seminář - ale odpověď na tu VAŠI otázku se asi od jiných nedozvíte. Můžou vás ale inspirovat ve znění, ve směru, kterým se může vaše uvažování vést. 

Mě třeba takto vedla otázka trochu jinak postavená, která mě provázela minulým víkendem. Byla jsem v Praze na školení začínajících političek (Fórum 50%) a točily jsme se stále kolem otázky "Proč je tak málo žen v politice?". A analytický přístup nás dovedl ke třem oblastem: 

• Společnost - tradiční vnímání ženských a mužských rolí, postoje veřejnosti i nejbližších k politice, odlišná výchova dívek a chlapců, mediální obraz (posuzování chyb)
• Instituce - mechanismus fungování stran a volení systém, způsob nominace kandidátů
• Individuální bariéry - sebevědomí, čas, potřeba "jisté budoucnosti" nebo všeobecně jiné priority, menší soupeřivost, jiný způsob získávání (a využívání) kontaktů

Ne náhodou bylo nejvíc důvodů, které nás s kolegyněmi napadaly, v oblasti individuálních bariér. Je to všechno v našich hlavách! To mě na tom v tu chvíli nejvíc zaujalo... Že máme tolik nitěrných důvodů, proč do toho nejdeme (nebo aspoň proč vnímáme, že do toho nejdou jiné z nás). A navenek se neustále vymlouváme, že nás tam ti muži nepustí... A chceme po nich kvóty, aby nás tam museli vzít :) A přitom stačí tak málo - pojmenovat si ten důvod, uvědomit si ho, rozhodnout se, zda se jím nechám ovlivnit či ne. Přestat se vymlouvat na něco zvenčí... 

Druhou myšlenkou, která mě o víkendu "dostala", byla jednoduchost a přímost naší mysli. Ve skupině jsme konstruovaly, jak asi hypotetická žena může dojít k postu premiérky. Kombinovaly jsme vzdělání na nejlepších školách, stáže v zahraničí, zkušenosti v neziskovém sektoru a praxe v médiích, dobré vztahy a kontakty, volební výsledky a náhody... a přitom pointou bylo, že se ta žena ROZHODLA BÝT premiérkou! 

Ať už je odpověď na otázku žen v politice jakákoliv (a zřejmě bude těch odpovědí mnoho verzí), otvírá spíš problém jiný... 

Tak tedy myšlenky třetí - Mám být ženou a podporovat své ženství? Nebo se mají stírat rozdíly mezi oběma pohlavími a máme si být všichni rovní? 

Pokud se my trénujeme v silových dovednostech, ve férovém boji a vytříbené argumentaci, mají se muži trénovat v emocích, multitaskingu a péči o domácnost? A není to celé trochu postavené na hlavu? 

Opravdu potřebujeme řešit, zda jsme žena či muž a jak máme působit ve společnosti? To jsme na tom opravdu tak špatně, že už ztrácíme i toto základní rozlišení? 

Bude-li sedět u stolu deset žen, budou mít na jakoukoliv věc deset názorů. A stejně tak deset mužů. V tom se shodneme. 

Budeme-li v tomto kruhu diskutovat, zda má žena pečovat o domácnost nebo dělat pracovní kariéru, uslyšíme dvacet různých názorů ( a ne vždy budou zakořeněně pro model žena - plotna). 

Z mého pohledu, než najdeme odpovědi na všechny otázky k našemu ženství (máme být spíš matkou, milenkou, podnikatelkou či umělkyní?), je důležité mít na paměti:

Nemusíme být superženou, pokud se na to necítíme. A stejně tak jí být můžeme, pokud je nám v tom dobře. 

Co nás čeká v týdnu od 9. 2.

Nastává období chřipek a nachlazení, které se nevyhne téměř nikomu. Proto přejeme hodně sil a nezapomínejte na vitamíny a odpočinek. Pro inspiraci se podívejte do našeho programu.  

Pondělí 9. 2.

Dopoledne je otevřená Volná herna pro děti, začínáme v 9 hodin. Můžete si u nás odpočinout u dobrého nápoje. K dispozici je káva, čaj, horký juice, čokoláda...
V 17 hodin začíná Povídání o vlivu čísel aneb numerologie.  Zajímavé téma, které vám možná odkryje, proč se vám v některých životních situacích nedařilo a jak to změnit.

Úterý 10. 2. 

Tento den je již tradičně určen nejmenším. Čeká na ně Pelíšek - hernička pro děti do 1 roku. Připravený bezpečný a příjemný prostor (a maminky si můžou v klidu popovídat o všem, co jim leží na srdci ;-) ). Otevřeno je od 9 do 16 hodin. 
V průběhu dne probíhají lekce Cvičení pro děti (je nutné se předem rezervovat). Konkrétně od 9 hodin děti 6 - 9 měsíců, od 11 hodin 3 - 6 měsíců a od 14.30 hodin 9 - 12 měsíců. Pro velký zájem od tohoto týdne přidáváme ještě jeden běh - nově je k dispozici i termín od 13.30 pro děti 6 - 9 měsíců.
S sebou si prosím vezměte pohodlné oblečení (můžete se zde převléknout a uložit si věci v uzamykatelných skříňkách).

Středa 11. 2.

Objevování světa spolu s dětmi aneb vaše oblíbená Veselá hernička, která je opět v dopoledním i odpoledním termínu a rychle se plní. Tento týden je téma Němé tváře, můžete se těšit opět na tetu Míšu a její překvapení. 
U nás nenajdete cvičení pro maminky s dětmi a kreativní program, u nás se zapotíte a zapatláte - tak si nezapomeňte vzít náhradní oblečení :-)
Prosíme o rezervaci (zde) z důvodu přípravy materiálu.  

Čtvrtek 12. 2.

Dopoledne je pro vás opět k dispozici Volná herna pro děti. Otevíráme v 9 hodin a hrát si můžete jak dlouho budete chtít....
V 17 hodin se můžete těšit na setkání Jak tady zhubnout zdravěji. Dozvíte se praktické rady a informace nejen ke zdravému jídelníčku. 

Pátek 13. 2.

Kino pro maminky bude promítat zajímavý dokument Z popelnice do lednice. Přemýšleli jste nad tím, kolik zeleniny se vyhodí, než se dostane z pole k nám na talíř? A jaký vliv má naše hýření na vznik skleníkových plynů? Přijďte se podívat na dokument, který nám ukáže i možnosti řešení této situace. Jste zvědaví?

Příští týden opět přivítáme zajímavé hosty, kteří nám přináší témata k zamyšlení i pro praktické využití: Proč jsou ženy na světě a Příprava kváskového chleba. 

Nezapomeňte, tématem měsíce února jsou ŽENY... nechte se hýčkat.                                    

Co nás čeká v týdnu od 2. 2.

Ještě jsme se nestihli ani pořádně rozkoukat po Silvestru a už je za námi leden, vysvědčení i pololetní prázdniny... Utíká vám čas taky tak rychle nebo se spíš vleče? Na obojí totiž máme lék - náš týdenní program :)

Pondělí 2. 2.

Z provozních důvodů toto pondělí otevíráme až v 9.30!
Dopoledne je otevřená Volná herna pro děti. 
Pokud vás trápí nějaký zdravotní problém, odpoledne je vám k dispozici Lenka Szopová a její Homeopatická poradna. Nutná je však rezervace předem!

Úterý 3. 2. 

Tento den je již tradičně určen nejmenším. Čeká na ně Pelíšek - hernička pro děti do 1 roku. Připravený bezpečný a příjemný prostor (a maminky si můžou v klidu popovídat o všem, co jim leží na srdci ;-) ). Otevřeno je od 9 do 16 hodin. 
V průběhu dne probíhají lekce Cvičení pro děti (je nutné se předem rezervovat). Konkrétně od 9 hodin děti 6 - 9 měsíců, od 11 hodin 3 - 6 měsíců a od 14.30 hodin 9 - 12 měsíců. Pro velký zájem od tohoto týdne přidáváme ještě jeden běh - nově je k dispozici i termín od 13.30 pro děti 6 - 9 měsíců.
S sebou si prosím vezměte pohodlné oblečení (můžete se zde převléknout a uložit si věci v uzamykatelných skříňkách).

Středa 4. 2.

Objevování světa spolu s dětmi aneb vaše oblíbená Veselá hernička, která je opět v dopoledním i odpoledním termínu a rychle se plní. Tento týden je téma Rukavice, čepice...
U nás nenajdete cvičení pro maminky s dětmi a kreativní program, u nás se zapotíte a zapatláte - tak si nezapomeňte vzít náhradní oblečení :-)
Prosíme o rezervaci (zde) z důvodu přípravy materiálu.  

Čtvrtek 5. 2.

Dopoledne je pro vás opět k dispozici Volná herna pro děti. Otevíráme v 9 hodin a hrát si můžete jak dlouho budete chtít....
Odpoledne, tentokrát v 17 hodin, pokračuje Regina a její Šicí kurzy - z tohoto kurz si odnesete softshellové kalhoty pro děti.

Pátek 6. 2.

Páteční Klubovnu pro maminky má tentokrát na starost Lucka. Těší se na vás od 9 hodin a téma prý bude jako překvapení...

Příští týden nás čeká spousta nových informací, dorazí za námi Ela s čísly (Povídání o vlivu čísel aneb numerologie) a taky Zuzka se zdravou stravou (Jak tady zhubnout zdravěji) - už se na milé hosty moc těšíme! Pokud chcete přijít, doporučujeme se rezervovat...

Nezapomeňte, tématem měsíce února jsou ŽENY... nechte se hýčkat.

Inkluzivní vzdělávání

Dnešní blog od Zuzky:

Před 14 dny jsme u nás v rámci Kina pro maminky promítali film Všichni spolu (Berg Fidel, 2011). Přiznávám, že do té doby jsem o pojmu inkluze ve vzdělávání neslyšela. Setkávala jsem se pouze s názvem integrace a rozdíl mi nebyl na první pohled úplně zřejmý... 

Začetla jsem se tedy do materiálů k filmu. Na prvních řádcích jsem se dověděla o svém omylu v zaměňování obou pojmů... Integrace si klade za cíl začlenit znevýhodněné děti (ať už sociálně slabé, zdravotně či mentálně postižené nebo ze sociálně slabých rodin atd.) mezi "normální" průměrnou populaci (žábo, vlez si sem mezi krokodýly, já ti přimaluju zuby a budeš se tvářit krvelačně). Dá jim k tomu asistenta, možná nájezd na vozík, ale očekává se, že se začlení a budou stejní jako ostatní. Dítě se tedy v maximálně možné míře přizpůsobuje mainstreamovému prostředí. Třída jako taková se nemusí nijak měnit a potřeby dítěte jsou kompenzovány tak, aby byly více či méně skryté.

Zatímco inkluze si dává za cíl dát každému prostředky a možnost fungovat v systému jako individualita. Zachovává sociální pestrost a přizpůsobuje se každému žákovi na míru. Touto přirozenou rozmanitostí nejsou vyčleňování slabší žáci a zároveň nemusí být utlačování nadaní jedinci. A k balíku vědomostí, které musí dítě dosáhnout ukončením povinné docházky přidává tento typ vzdělávání i rozvinuté sociální a emoční kompetence. Ano, celá škola a systém vzdělávání se však musí měnit dle potřeb žáků (a učitelů) a nedá se to udělat za jeden den.

Ve filmu to bylo hezky ukázáno např. na schopnosti dětí rozumět - pro mě osobně takřka nesrozumitelné - řeči Jakoba, kluka s Downovým syndromem. Nebo na pravidelných schůzích třídy. Každý dostal možnost rozvíjet své dovednosti, i kdyby to bylo jen míchání kakaa a krájení jablek. 

Opravdu mě oslovila myšlenka, že bychom ve škole mohli vystupovat každý za sebe. Bez nálepek jako šprt, blbeček, ťaman a podobně. 

Dneska mi do mailu přistála tisková zpráva o vzniku aliance Rodiče za inkluzi (přečtěte si zde). Haha, díky projektu Promítej i ty můžu dělat chytrou, protože vím, co to ta inkluze je...

Netuším, jak se bude situace v českém školství vyvíjet. Jestli se nadobro zruší speciální školy, jestli se najde dostatek pedagogů ochotných pracovat a myslet jinak nebo jestli je to jen vlna, která za pár let bude zapomenuta. Ale tak nějak ve skrytu duše doufám, že mé děti budou mít možnost fungovat v systému jako jedinci, budou moci mít svůj názor, svůj postoj a obohatí sebe i druhé svými životními příběhy.