Jakmile se vám narodí miminko, stanete se pro něj nejdůležitější bytostí na světě, se kterou bude poznávat svět. Do průzkumu se zkuste pustit i pomocí her. Ty mohou podpořit zdravý vývoj vašeho dítěte…tak neváhejte věnovat sobě i miminku trochu času a úklid odložte, ten úsměv vašemu potomkovi nevykouzlí:-)
Tipy na hry dle měsíců dítěte
- měsíc - miminko potřebuje hlavně přítomnost rodiče, povídejte si s ním, smějte, zpívejte mu. Pokud chcete vyzkoušet první hračky, vybírejte černo-bílé nebo výrazně barevné kombinace a různorodé materiály (šustící, hebké, se zrcátkem, atp.) Malé děti mají velmi rády cedulky a visačky, pokud je to bezpečné a vhodné, nestříhejte je, nechte je na hračce (typickým příkladem jsou cedulky z ikea, dlouhé, černobílé, dětem se dobře chytají - vybírejte hračky, které lze před použitím vyprat).
- měsíc – dejte před miminko barevný předmět, otáčejte, hýbejte s ním a povídejte jak daná věc vypadá. Totéž i při poloze na bříšku. Je možné, že v tomto období ještě dítě nebude mít zájem o běžné hračky, mnohem víc ho zaujme např. balík vlhčených ubrousků (je barevný, šustí,...). Nezapomeňte na časté mazlení, které podporuje rozvoj inteligence. Prozkoumávejte s dítětem části vašeho těla - ruce, obličej, vlasy,... Pokud bude vydávat nějaké zvuky, napodobte je, aby mělo pocit, že s ním komunikujete.
- měsíc – hrajte si s tělem miminka (krčte kolínka, chytejte ručičky a něco mu do nich dejte, dělejte masáže a mazlete se, polohujte na bříško), dejte mu hračky v jeho dosahu (hrazdička, hrací deka), pouštějte hudbu a zpívejte. V tomto období mají děti nejradši pár oblíbených hraček, trvá jim dost dlouho, než si každou řádně prozkoumají a ožužlají. Nemusíte jim co pět minut nabízet nějakou jinou, stačí jedna, dvě… Velmi rádi si budou hrát s vaší rukou, ožužlávat prsty, zkoumat je ze všech stran. Později k tomu přidají i svoje nožičky, zvláště v barevných ponožkách.
- měsíc – smějte se s miminkem, dělejte na něj grimasy a vydávejte legrační zvuky (začíná se vytvářet smysl pro humor), hodně na něj mluvte, recitujte básničky a říkanky, ukazujte mu předměty v bytě a popisujte co vidíte, také jej nechte si věc osahat. Položte dítě na břicho a dejte mu hračku nebo oblíbený předmět cca 30 cm od obličeje, tím se bude stimulovat k pohybu.
- měsíc – trénujte s prsty miminka (např. s říkankou Vařila myšička kašičku), vyvíjí to jemnou motoriku. Začněte s hrou na schovávanou. Zůstaňte v zorném poli dítěte, schovejte obličej za ruce a vykukujte na něj. To stejné vyzkoušejte i s hračkami. Drobek se tak učí, že věci existují, i když nejsou vidět. Posilujte zádové svaly miminka tím, že ho budete houpat, různě převracet a tlačit mu dlaně proti chodidlům.
- měsíc – dávejte dítěti hračky a zkuste ho přimět, ať je vrátí, procvičujte úchop. Pokud bude k vám natahovat ruce, reagujte. Bude ho motivovat, že jste si všimli jeho gesta. Umožňujte mu se pozorovat v zrcadle a oslovujte ho jménem. Pomůže mu to uvědomit si samu sebe. Dítě začíná chápat, co mu říkáte. Pokud zjistíte, že něco pochopilo, tak to opakujte a pochvalte ho.
- měsíc – nechávejte miminku čas pro něj samého. Pokud se na vás dívá, říkejte co děláte. Dělejte fyzická cvičení, nechte ho házet předměty a podávejte mu je zpět. Zpívejte a tancujte spolu. Hudba a pohyb stimulují obě poloviny mozku. Ukazujte mu obrázkové knížky a napodobujte zvuky (pokud to lze, třeba zvířat).
- měsíc – hrajte spolu dotykové hry (Vařila myšička kašičku, Ťap-ťap ťapíčky), ať si uvědomuje jednotlivé části svého těla. Čtěte mu každý den a listujte v obrázkových knížkách. Učte ho ukládat hračky do krabice (kde jsou obvykle umístěny), vytahujte a ukládejte zpět. Dovolte dítěti šahat na váš obličej a říkejte mu, na co sahá. Zároveň mu řekněte, co dělat nesmí (tahat za vlasy, píchat do očí). Dovolte mu požívat kuchyňské náčiní, aby se necítil odstrčený a zároveň se naučí vyluzovat zajímavé zvuky.
- měsíc – stavějte spolu stavby z kostek, jemnou motoriku trénujte s hračkami, které lze tlačit, mačkat a vyluzují i nějaké zvuky. Hrajte na schovávanou s hračkami a hledejte je spolu. Umožněte miminku ať po vás lozí, cvičí si hrubou motoriku a vzájemné doteky vyvolají příjemné pocity. Učte se poznávat a napodobovat nové zvuky.
- měsíc – procvičujte paměť. Schovejte spolu hračku, odejděte z místnosti a po návratu se zeptejte, kde daná hračka je. Dívejte se v časopisech a knihách na obličeje a učte se rozeznávat nálady (zda se smějí, pláčou…). Zapojujte dítě do kolektivu vrstevníků (třeba v mateřských centrech). Cvičte jeho postřeh, hledejte v knížkách obrázky a také po něm chtějte něco podat.
- měsíc – čtěte spolu hodně a opakovaně jednoduché příběhy. Ukazujte dítěti fotky rodiny a ptejte se kdo je kdo. Kreslete spolu a učte se rozeznávat barvy. Hrajte spolu hry na prostorovou orientaci, při kterých může pochopit pojmy: uvnitř, venku, nahoře, dole…(třeba použijte pojmy při hledání hraček). Podporujte ho v projevování pocitů, aby umělo ukázat, jak se umí hněvat, smát a jak moc vás má rád.
- měsíc – procházejte se s dítětem vždy, kdy bude mít chuť. Ukažte mu nočník, ať se s ním již seznamuje. Choďte s ním mezi lidi a učte ho, že nesmí všem věřit. Zapojujte dítě do činností, které děláte: dovolte mu uklízet, pomáhat v kuchyni. Pokud se mu nebude něco dařit, nekárejte ho a snažte se naopak nenápadně pomoct. Jakmile se mu to podaří, chvalte. Je to velmi motivující součást výchovy.
Tipy na říkanky:
Tělíčko
To jsou ruce, ručičky, To jsou nohy, nožičky,
mají malé prstíčky, od kotníků po špičky,
mají malé dlaně, houpají se, zvedají,
zatleskáme na ně. dupou, skáčou, běhají.
Pekař peče housky
Pekař peče housky,
uždibuje kousky.
Pekařka mu pomáhá,
uždibují oba dva.
Takhle jedou páni (vhodné pro hru „jízda na koni“ - dítě sedí na kolenou, držíte jej a pohybujete nohama)
Takhle jedou páni, Takhle jedou mladí páni,
takhle jedou dámy, takhle jedou staří páni,
takhle jednou sedláci, takhle jedou Tataři,
unavení po práci. na rozbitém trakaři.
Takhle jednou mladí páni,
takhle jedou staří páni,
takhle jedou husa- husa-
husaři.
Naše kočka strakatá (hra pro prsty)
Naše kočka strakatá (pohledíme palec),
Měla čtyři koťata.
Jedno mourek (ukazováček)
druhé bílé, (prostředníček)
třetí žluté roztomilé, (prsteníček)
a to čtvrté strakaté, (malíček)
po mamince okaté (zamrkáte rukama u očí).
Proč si hrát...
Hraní si samozřejmě neslouží jen pro zahnání nudy a vytvoření zábavy pro dítě. Jak již bylo uvedeno výše, jsou velmi důležité pro jeho rozvoj - psychomotorický, emocionální i sociální. Pojďme se trochu blíže podívat na několik principů, které byste měli mít na paměti.
1) rituály
Nejmenší děti je mají velmi rády, cítí se mnohem jistěji, když vědí, co bude následovat. A rodičům mohou velmi zjednodušit život, pomocí rituálů totiž zlepšíte interakci s dítětem a můžete i do jisté míry ovlivnit denní program. Uvedu pár příkladů:
Začněte ideálně hned po porodu. S dítětem mluvte, popisujte mu vše, co se chystáte dělat, co má dítě očekávat. Můžete si vytvořit i svůj vlastní systém komunikace. Použitím několika zásadních slov (nebo chcete-li citoslovců) dáte dítěti vždy najevo, co má čekat. Před každým krmením nahlas opakujte třeba slůvko “ham” nebo jakékoliv jiné, jednoduché, ale vždy zřetelně, nahlas a stále stejné. Již dvou- až tříměsíční dítě může správně zvolené slovo opakovat a řekněme chápat jeho význam, respektive ví, že po tomto slově následuje mlíčko ( … a tulení k mamince, vůně prsu, chvilka klidu atp. - ve finále jej používá i ve chvílích, kdy chce k mamince, něco ho bolí, nemůže usnout - ale vy víte přesně, jak zareagovat: přiložit k prsu ;-) ) A odříhnutí? Co třeba “eláááá hop”? :) Vžijte se do svého miminka - v klidu si pije mlíko, pomalu usíná a najednou jej někdo přehodí přes rameno. No není lepší být na to předem upozorněn?
Podobným způsobem používáme doma výrazy “čachy čachy” a “vodička”. První obecně pro koupání a druhé slovo při vkládání do vody. Je pak jedno, jestli se jedná o vaničku, velkou vanu, nebo sprchu, dítě ví, co ho čeká a není tak vystrašené. Nediví se, proč ho někdo svléká do naha, otírá morkou žínkou a přenáší. Samozřejmě potrvá mnohem déle, než tak složitá slova bude opakovat (nebo se o to aspoň snažit), ale koupání pro něj není v jeho očích tak zásadní. Dennodenně opakujeme stejný postup koupání, večerního krmení a uložení do postýlky - důležité je zachovat pořadí, pak už je jedno, jestli jsme doma nebo na návštěvě, kolik je hodin apod. (samozřejmě v rámci drobných nuancí, ne nějaké zásadní změny). Možná vám bude připadat na hlavu opakovat stejné věci stále znovu a znovu, každý den, ale ve finále vám mohou péči o dítě velmi zjednodušit a poskytnout více svobody (např. menší stres při cestování).
2) napodobování/ zrcadlení
Od malička mají děti velké nadání pro napodobování. Vyzkoušet to můžete např. vypláznutím jazyku, a to klidně již na několikatýdenní dítě. Pokud gesto několikrát zřetelně zopakujete, dítě bude velmi soustředěně pozorovat co děláte a následně se bude pokoušet to zopakovat po vás. Vzpomeňte si na jeho schopnost kdykoliv, kdy budete mít pocit, že se nedívá :) Možná vás totiž překvapí, až se na vás zašklebí přesně tak, jak to děláte vy, když volá otravná sousedka… Dítěti celý den ukazujte co děláte, popisujte mu co a k čemu slouží. Nemá cenu v rychlosti do sebe naházet jídlo, když právě při stolování můžete vymyslet spoustu her sloužících k jeho rozvoji. Např. lžičkou pomalu vkládejte sousta do úst, přehrávejte žvýkání, mlaskání, pokud bude dítě chtít vás napodobit. nebraňte mu. S plastovou lžičkou může trénovat, jakmile ji bude schopné uchopit a chvíli udržet (cca ve věku 2 - 3 měsíců). Budete pak mít mnohem jednodušší učení na příkrmy…
3) zvědavost
Už od nepaměti zvědavost (nebo řekněme zvídavost) hýbala rozvojem lidstva. V malém měřítku tuto revoluci zažijete i se svým dítětem. Každý den bude projevovat větší a větší zájem o okolní svět. Nemá smysl mu v jeho objevování bránit. Raději mu buďte kvalitním průvodcem. Je přeci zábavné zkoušet různé materiály, povrchy a rozměry - nemusíte utrácet za drahé hračky, postačí vám k tomu běžné předměty v domácnosti a přírodě; a začít můžete již v několika týdnech věku dítěte, jakmile je dostatečně dlouho vzhůru a udrží chvíli pozornost. Třeba jste na procházce lesem. Dítě nesete chvíli v náručí, protože je vzhůru a chce být s vámi. Ukažte mu větvičku: nejprve připoutejte jeho pozornost, ukažte mu ji z více stran, pak teprve mu ručičkou jemně přejíždějte po listech nebo jehličí a opakujte, co to je. Stejně tak můžete postupovat s papírem, pokličkou nebo hrncem, plechovkou, vařečkou, vrškem nebo šustícím obalem. Starším dětem pak už samozřejmě budete vysvětlovat, co je a není bezpečné, zatím však spíš než zákazy použijte sebe jako průvodce a ochránce ;-)
4) akce a reakce
Pamatujete si ze svého dětství hru spočívající v tom, že jste někoho zatáhli za ucho a on vyplázl jazyk? Nebo co třeba říct “tydýýýt” pokaždé, kdy se dítěti podaří vám sáhnout na nos? Nejdřív to bude dělat nejspíš bezděky, ale postupně v tom spatří souvislost a bude to brát jako nejlepší zábavu v ten okamžik. Zároveň s troubením nebo jiným zvukem opakujte dítěti, že je to nos. Stejné hry můžete vymýšlet i s jinými částmi těla, dítě se zábavnou formou naučí jejich názvy už v útlém věku.
A jaké hry hrají miminka s námi?
Prvních pár měsíců naštěstí nemusíme předpokládat jakékoliv vedlejší úmysly, později však již v malé hlavičce začnou pořádně fungovat “neuronky” a z našeho andílka se začíná klubat hezký ďáblík :-) Začne si s námi pěkně pohrávat. Pár klasických případů:
Celý den s maminkou je dítě neposedné, ukňourané, jakmile se však objeví se dveřích tatínek, je to to nejhodnější děťátko na světě a maminka si může stěžovat jak chce, ale nikdo jí neuvěří, že takový není od rána …
Častá chyba tatínků, kteří hlídají - když drobeček začne natahovat, vydávají se na dlouhé minuty nošení, chození a pohupování, v ten okamžik, kdy si sednou, miminko začne plakat znovu. Časem si z tatínka udělá 100% houpačku a k ničemu jinému se nechce nechat přemluvit. Docela často to pak rozšíří i na jiné osoby (babičky, tetičky,...), jeho svět se pak zúží na maminku a houpačky…
Bystřejší děti již v několika měsících vycítí, že svého cíle dosáhnou mnohem snáze, pokud se na lidi okolo usmějí. Všichni jsou z nich totiž naměkko, podají jim cokoliv, vezmou je do náruče, povídají si s nimi atp. Kdo by odolal dětskému úsměvu? Pokud vás to neobtěžuje, samozřejmě dítě v úsměvech podporujte, ale včas si vzpomeňte na jeho hry, až za vámi přijde za několik let a s andělskou tvářičkou z vás vymámí cokoliv :)
Hlavně nezapomeňte: Kdo si hraje, nezlobí! Užijte si bezstarostná dětská léta, vraťte se aspoň na chvíli do dětství a veďte své miminko k tomu, aby se z něj stalo spokojené, sebevědomé, zvídavé a hravé dítě.
Přečtěte si také:
kniha Šťastné dítě od Karin Schutt
Žádné komentáře:
Okomentovat